S nožem a rybou. Bára Rektorová se snaží, aby se její zákazníci cítili jako králové.

„Začala jsem přesně tak, jak se nemá. Rozjela jsem to nadšením. Vyrobila jsem sushi, dala jsem ho do krabiček a vydala se barů a vináren. Ptala jsem se, jestli nechtějí večírek se sushi. A oni, že by možná chtěli. Tak jsem jim na papírek napsala telefonní číslo,“ vypráví začátcích svého podnikání Sushiqueen - Bára Rektorová.

První sushi ochutnala, když jí bylo něco málo přes dvacet, v Londýně. „Nadchlo mě. Okamžitě jsem se to chtěla naučit,“ vzpomíná Bára Rektorová, která původně vystudovala přírodní vědy. „Studovat mě bavilo. Představa, že budu sedět celý dny u mikroskopu a na chodbě potkávat dva stejný lidi, mě však moc nelákala. Vystudovala jsem i fyzioterapii. Zjistila jsem ale, že ani s nemocnýma nemůžu pracovat. Příliš prožívám jejich trápení. Chtěla jsem si najít něco, co mě nevyšťaví, a zároveň lidem přinese radost, odpočinek, zážitek,“ vypráví.

Inspiraci našla překvapivě v restauraci pod obloukem Karlova mostu, kam si chodila za studií přivydělávat. Svíčky, romantika. „Majitelé chtěli, aby měl každý zákazník zážitek na celý život. Zaměřovali se na manželské páry. Šéf mi vždycky říkal, že ti turisti, nejsou bohatí. Je to třeba dělník z Anglie, který jednou za rok našetří na dovolenou a pozve svou ženu. Romantická večeře u Karlova mostu je pak vrcholem jejich dovolené. A naším cílem udělat jim ji co nejhezčí. Starali jsme se o ně jako kdyby to byli králové.“ vypráví.

I ona, sushiqueen, chce lidem dopřát něco pěkného, dobrého, aby se „v našlapaném pražském tempu nezcvokli“.

Základem úspěchu Bářiných večírků se sushi, domácích kurzů přípravy sushi či přípravy sushi na objednávku (třeba pro romantickou večeři ve dvou – s dodáním až na práh domu) je ta nejlepší kvalita. Surovin. I pracovního postupu. A „know how“ přímo z Japonska.

Večírek na pražské Kampě právě začíná. Yuki Omaki přímo před očima hostů krájí rybí maso. S přesností chirurga. Tak, že na něm krásně vynikne kresba. A ač toho moc nenamluví, řeč jeho nože mluví jasně. Yuki vyrábí sushi s láskou. Plátek lososa posadí znalecky na polštářek rýže, pak se chopí kulinářské plechovky „s ohněm“. Jedním zmáčnutím vyšlehne plamen. Maso zezlátne křupavou krustičkou. Na spodku přitom losos zůstane lahodně syrový. Yuki Omaki je sushimág. A momentálně jeden ze dvou japonských mistrů sushi, kteří žijí v Praze.

Naučte mě vařit rýži!

Zatímco v Česku působí neokázalý, leč precizní gastrokoncert Yukiho Omakiho doslova pozdvižení, v Japonsku by nejspíš nevěřícně zírali na Báru Rektorovou. V zemi zapadajícího slunce jsou totiž sushibary výsostným teritoriem mužů. V těch opravdu vyhlášených ženy nenajdete ani jako zákaznice, natož kuchařky. Pokud se v tradičním sushibaru žena ocitne, pak jedině v doprovodu muže. Přesto Bára Rektorová jednou zvedla sluchátko a zeptala se: „Pane Omaki, naučíte mě vařit rýži?“

Jeho číslo k ní přitom doputovalo téměř náhodou. „Kamarádka, která věděla, že jsem se bláznila do sushi, Yukiho potkala v jednom pražském baru. Svěřil se jí, že dělá sushi,“ vypráví Sushiqueen. Prosba od neznámé Češky mistra Omakiho překvapila. Pak si však řekl: a proč ne?

„Vždycky jsem za ním přijela, v jedný ruce tuňáka, v druhý nůž,“ vypráví Sushiqueen. Ne nebyl to žádný výcvik ala Karate Kid. Nemusela se nejprve dva roky učit jeden a tentýž tah škrabkou. Začali spolupracovat.

„Naší první akcí byl večírek pro padesát lidí. Stálo to přesně osm tisíc. Prodělala jsem na tom, ale odnesla jsem si zkušenost. Bylo na řadě učit se nejen sushi, ale začít se učit i podnikat,“ vzpomíná Bára Rektorová, která už dnes kromě firmy perfektně zvládá i péči o rodinu se dvěma dětmi.

Nejprve přišel na řadu web, aby už nemusela obcházet bary s krabičkou. Začala se učit marketing, lépe kalkulovat cenu. „Když mi přijde email, že chtějí večírek pro 50 lidí a mají na to 3000 korun, tak musím odepsat, že se omlouvám, ale že to nejde. I když se občas bojím, že už nikdy nic neprodám, což se asi stává každýmu, kdo je na volný noze, nemohu slevit. Nemá smysl konkurovat firmám, jimž to motá deset lidí, kteří pracují za 50 Kč na hodinu. Yuki je japonský kuchař s dvacetiletou praxí. Věřím, že jsou zákazníci, kteří toto dokáží ocenit,“ vysvětluje svou strategii.

Ostatně tandem Rektorová-Omaki, kteří na večírky a do českých domácností přicházejí s nožem a rybou, zaujal i Jana Krause, který si je pozval do své talkshow.

A kdo je kdy viděl v akci, musí uznat, že připravit dobré sushi je takřka věda. Ostatně i účastníci večírku na Kampě ke svým bambusovým „lodičkám“ přistupovali s jakýmsi posvátným ostychem. Jak tu delikatesu dostatečně obřadně sníst? „Můžete klidně rukama. Jen si nezkazte dojem tím, že celé sousto vymácháte v sojové omáčce,“ rozptyluje rozpaky Bára Rektorová. Vzápětí však dodává: „Náboženství bych z toho nedělala. Sushi není něco, čemu byste se měli klanět. Hlavně si ho zkuste užít.“

 

Stránky Báry Rektorové: www.sushiqueen.cz



Running on LadyDii v.1.401.27 by pktistian

Running on LadyDii v.1.401.27 by pktistian